Vyhřezlá ploténka – co škodí, co prospívá – část 2

V minulém článku jsem se věnoval problémům se zády a spíše jsem ukazoval co škodí našim zádům. V pokračování nejdříve ukážu , co mě uškodilo nejvíc a poté co mi nejvíce pomohlo.

Elektroléčba – masakr zad

Elektroléčba je metoda nynější fyzioterapie, kdy Vám na tělo vloží přísavky a začnou do nich pouštět elektrický proud v intervalech – tím dojde k napínání a povolování svalů. Tím by mělo dojít k uvolnění zablokovaných partií a vy můžete vyskočit z lůžka odejít štastni a zdrávi. Je to výkon proplacený pojišťovnou a slečna fyzioterapeutka má vyděláno na chleba.

Zní to krásně, ale realita byla v mém případě přesně opačná. Došlo sice k uvolnění svalů, ale z původních bolestí v oblasti zad bolest začal střílet do nohy. Došlo tedy k výraznému zhoršení stavu. Po 3 týdnech této terapie jsem vyslechl diagnózu výhřezu ploténky o 9 mm. Varuji tedy každého, kdo by si myslel, že mu tato metoda pomůže s vyhřezlou ploténku – je tomu přesně naopak.

Operace, injekce, vstřiky PRT

Klasický dotaz od většiny lidí – A jak to budeš řešit? Tím řešením většinou myslí objednávkou ke chiropraktikovi a následná operace. Znám mnoho lidí, kteří touto cestou šli a neudělali špatně, daří se jim relativně dobře. Na druhou stranu je zas hodně lidí, co jim to „sedlo“ a operaci se vyhnuli – většinou to ovšem trvalo mnohem déle. Proč nejdu na operaci? Protože je to operace – chirurgický zásah, který je zásahem do těla. Chirurgický zásah beru v případě, kdy je to nezbytně nutné, kdy je to poslední varianta. Já mám variant více. Každý takový zásah do těla má vždy svoje plus a mínus. Uříznutím ploténky se problém nemusí vyřešit, je možné, že za 3,4 roky začnou vyhřezávat další obratle, protože člověk nevyřešil původní problém se svaly, se špatným držením těla, atd..

Na PRT vstřiky jsem byl objednán, ovšem nakonec jsem to odvolal na doporučení mé masérky, která uváděla, že většina jejich klientů se zhoršila. Z diskuzí si můžeme vyčíst, že většinou se s ploténkou nic neděje a spíše se jedná o možný placebo efekt. Na druhou stranu znám člověka, kterému PRT vstřik výrazně pomohl. Je to tedy taková sázka do loterie – může, ale nemusí to pomoci.

Fyzioterapeutická masáž – střídavě oblačno

S klasickou masáži zad od fyzioterapeuta mám spíše smíšené pocity. Masáž bývá spíše bolestivá až nepříjemná. Po masáži se většinou situace zlepší, ale stačí pár dnů a člověk může jít na masáž znova, protože je tam , kde byl. Navíc v případě výhřezu, kdy mám omezený rozsah pohybu dolní končetiny bych klasickou masáž spíše nedoporučil.

Bowenova technika – výrazné zlepšení

Bowenova technika je neinvazivní metoda , kdy se svaly jakoby „nabrnkávají“ a tím se postupně uvolňují. První terapie byla velmi bolestivá a bylo vidět, že terapeutka projíždí svaly, která byla zatuhlá po velmi dlouhou dobu. 3 dny jsem nemohl takřka ani chodit, ale poté přišlo postupné zlepšování. Z původních pár minut chůze jsem mohl postupně chodit do obchodu až po i několikakilometrové procházky. Bowenova technika tedy může výrazně nastartovat a zlepšit svalovou disbalanci zádových partiích. Také jsem slyšel o výrazném zlepšení po Thajských masáží po 5 letech bolestech.

Chůze a leh – balzám zad

Chůzi považuji za nejlepší terapeutický prostředek k léčbě zad. V mém případě jsem musel použít „techniku“ chůze a leh. Tedy jít a po jisté době, kdy už začíná být bolest nesnesitelnou si lehnout na zem a nechat bolest odeznít. Nejlépe tedy vyrazit do přírody s karimatkou a pokusit se chodit a odpočívat v leže. Pro plotýnkáře je totiž odpočinek v sedě spíše noční můrou, protože sezení zvyšuje tlak oproti stání až o 400 procent!

Musíte v sobě trochu potlačit stud, že budou případní kolemjdoucí na vás budou hledět jako na bezdomovce, nebo blázna. Každopádně v minulosti bylo dle mého názoru běžné, že jste potkali poutníka, který si lehl u cesty ke stromu, aby si odpočinul. V dnešní tech době chytrých hodinek, měřičů tepů,  smartphonů s měřením výkonu a běžců s oblečení s nanovláken za tisíce si málokdo jen tak lehne do trávy. Na mě právě leh na rovné zemi působil jako utišující injekce, kterou mi matka země bezbolestně vpichuje do zad.

Chůze sama o sobě poskytuje úlevu když jedu autem a už pociťuji velké bolesti v zádech vystřelující do nohy. Po pár metrech bolest zmizí a chůze je velmi příjemná. V současné době mohu ujít kolem jednoho kilometru relativně bez bolesti, pak už se ploténka opět začíná ozývat.

Podobně tomu bylo i nedávno, kdy jsem ušel 10 km s třemi odpočinky. Stačilo si lehnout na pár minut na odpočívadle a mohl jsem vystartovat dál k cíli. Tedy i větší procházky lze absolvovat, musí ovšem více odpočívat.

Závěr

V současné době se můj stav zlepšuje. Ale pozor, někdo si představí, že za 3 týdny už může skákat jak rybička, u mě to znamená, že loni bylo hůře, letos bude o trochu lépe. Zlepšení se děje v jednotkách procent za měsíc, ale je to zlepšení. Pokud někdo chce ihned pomoci a už co nejrychleji hrát naplno tenis, golf a jezdit ze srázů na kole – musí na operaci a počítat se všemi důsledky a riziky kolem toho.

Anebo nechat na sebe působit omezení, které tato nemoc provází – tj. zpomalení života, omezení cestování, místo ježdění po přeplněných cyklostezkách raději procházky v přírodě s odpočinky, pomalejší uzdravování a samozřejmě sžití se s každodenní bolestí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *